Dýňovzdání

8. - 14. října

Dylanovo koťátko

Další týden přišla dlouho očekávaná fall break, aka podzimní prázdniny. Naše byly týden dlouhé, ale některé školy je mají 1 den nebo dokonce vůbec.
Začalo to docela depresivně - neměla jsem vůbec žádné plány, a host dad měl v pátek operaci v Birminghamu, a už ve středu tam museli jet na předoperační vyšetření. V neděli, po tom co mě Alana odvezla k Walmartu, jsem dostala od host mum instrukce nakoupit si jídlo na příští 3 týdny. Protože host dad po operaci nemůže tak 2 týdny řídit a je na speciální dietě, musela jsem vymyslet všechny možný kombinace mraženýho jídla na snídaně, obědy a večeře. Je to těžší než se zdá :D
V pondělí a úterý jsem spala polovinu dne, a druhou se učila na ACT, které píšu v sobotu 27.10.. ACT je test, podle kterého si univerzity vybírají studenty, udělují stipendia a podobně. Takže je to docela důležitá zkouška. Koupila jsem si 2 knížky s přípravnými testy, prošmejdila celý internet a našla všechny existující online testy zdarma. To by v tom byl čert, abych nebyla vysoko nad průměrem! :D (Tady je docela jednoduchý být lepší než zbytek, většina lidí nesnáší školu a volí si nejjednodušší předměty, co se nabízejí.)

Just chill, dude

28. září - 7. října

International House

Hned druhý den ráno po homecoming game jsem měla naplánovanou návštěvu Dne otevřených dveří na nedaleké univerzitě, kam se budu hlásit. (jestli jsem to ještě nezmínila - jsem rozhodnutá tu tady příští rok pokračovat na univerzitu a získat tu titul). Takže jsem se probudila bright and early a vydala se s host mom na universitu. Nakonec jsem si trochu nadávala, že jsem nešla sama, protože nepanovala zrovna nejlepší nálada, jestli chápete, co myslím :D Po úvodní řeči od ředitele školy jsem zašla do International House, který mě zajímal nejvíc. Chtěla jsem si trošku šplnout tím, že se představím lidem, kteří se probírají přihláškama international studentů, oni si mě zapamatují a získám tím plus body :D Bohužel tam nikdo z vedení nebyl, ale příští neděli je akce pořádaná International Housem, takže všechny autority oslním tam. ;)

Moje jmenovka se školou :)

Museli jsme odejít dřív než bych chtěla, protože jsem ve 2pm měla schůzku u fotografa. Musela jsem si nechat udělat formal senior pictures, které jdou do yearbook (takový ty zhulenecký fotky od ramen výš). Všichni mi říkali, že si mám také přinést 3 outfity, na neformální fotky. Takže jakmile jsem přijela domů, začala jsem si dělat vlasy a make-up (na kterém jsem pracovala ještě cestou k fotografovi, jak je mým dobrým zvykem). Outfity jsem vybrala den předem, tak jsem je jen hodila do tašky a vyrazila. U fotografa byli lidi nejenom z mé školy, ale i z vedlejší vesnice, takže tam byl docela šrumec. Pár známých mi zamávalo, ale já se cítila hrozně neadekvátně v mé flanelové košili, všichni ostatní byli buď jako modelky nebo ve fotbalovém dresu. Udělala jsem pár póz vevnitř a venku (pod dohledem ostatních čekajících a jejich rodičů/kamarádů - jako jediná jsem tam byla sama) a rychle se zpakovala. Na fotky jsem se nemohla hned podívat, musela jsem čekat asi 2 týdny.

Článek v Libereckém Deníku (2.10.2012)

Ahoj,
možná jsem někdy zmiňovala, že mám jednou za 2-3 měsíce psát do novin. Tak, konečně to tady je/bylo!
Dozvěděla jsem se den předem, že můj článek jde do tisku, takže jsem okamžitě psala kamarádům, rodičům, babičkám a dědovi, že ráno musí naklusat do trafik a vykoupit každé vydání. Nakonec mám pocit, že jsem zvedla tak náklad o polovinu.
Nevšímejte si detailů jako organizace, se kterou jedu apod. - všichni víme, jak to s médii je. ;)
Musela jsem to dokonce tady upravit tak, aby náhodou někdo při hledání mého jména a příjmení nenarazil na tento blog.

Homecoming week

(uvědomuju si, že ty názvy článků začínají být trapný.. Moje kreativita zůstala v Evropě :D)

Pořád ještě jsem ve skluzu, ale už se blížíme současnosti! :D
Tento týden máme fall break, podzimní prázdniny, takže snad si najdu čas na dokončení všeho zanedbaného.

Homecoming týden se odehrává každý rok okolo té samé doby; my ho měli poslední týden v září. Je to trošku (na některých školách pravděpodobně hodně) jiný týden.

Senioři ve stylu 80's :) (mimochodem, foceno
ve školní jídelně)

Hlavní téma bylo juniors vs seniors. Každý den byl dress-up (spočítali se převlečení senioři a junioři) a j. vs. s. game, něco jako "Kdo nejdřív rozmotá triko a navlíkne ho na někoho z týmu". Senioři prý vyhráli ten týden, ale hra probíhá celý rok a my celkově prohráváme. Oproti tomu, co jsem slyšela od ostatních lidí, jsme měli docela nudné dress-up themes. Senior citizens (důchodci), mis-match (nesladěné oblečení), 80's (osmdesátá léta), rock-star a orange/black (školní barvy). Já se převlékla jen za 80. léta a celkově hodně lidí dress-up ignorovalo. Ale Senior Citizens Day byl vážně šílený, u mnoha lidí jsem si nebyla vůbec jistá, jestli to jsou studenti nebo něčí prarodiče - tak úžasně převlečení a nalíčení byli.

Teenage Dream

Ahoj :)

Protože v týdnech mezi událostmi minulého článku a dneškem nebylo moc zajímavých událostí, jen to shrnu.

Autentický propocený americký fotbalista!

Postupně se se mnou ve škole začaly bavit určité skupinky lidí. První 2 týdny to kupodivu byli samí kluci. Ale bavili se se mnou opravdu jen ze zájmu, protože KAŽDÝ mi dřív nebo později řekl: "Musíme spolu někdy někam jít po škole! Moje holka by tě hrozně ráda poznala." Když byla v pátek první domácí ball game, jeden z těch kluků mi řekl, že můžu jít s ním a jeho rodinou. Tak jsem souhlasila, a neměla jsem to dělat :D Z jeho rodiny se nakonec vyklubala jeho holka a její kamarádka. Obě si nejspíš myslely, že nemluvím anglicky, protože na mě pro jistotu nepromluvily ani slovo. Asi v půlce zápasu mi přišla SMS od kamarádky roztleskávačky, jestli jsem na game a proč nesedím ve "studentské sekci". Tak jsem se omluvila, že jdu něco najít a už se k nim nevrátila :D Do té doby jsem se hrozně nudila, ale jakmile jsem se přestěhovala, začalo mě to i bavit! Spousta lidí ze školy se se mnou začala bavit, s některými jsme dokonce už měli interní vtípky :)

První týden, Atlanta a omdlévání se stylem

(Můj) První týden školy a první víkend - 27.8.-3.9. 2012

Školní systém jsem trochu popsala v minulém článku, teď se chci soustředit spíš na to, co se dělo mně :)

Do školy musím každý den vstávat v 6:10. Díkybohu nejezdím autobusem - vzhledem k tomu, že bych byla ráno první a odpoledne poslední zastávka, bych každý den strávila celkem 3 hodiny na cestě. Autem tam jsme za 12 minut. Ve škole musím být nejpozději v 7:20, ale to bych už sotva stihla doběhnout pro učebnici a do španělštiny před zvoněním. Řeknu vám, já zhýčkaná z českého systému, 8:00 nebo dokonce později, si zvykám dost těžko.

Výhled z hotelu v Atlantě

První den jsem měla oběd během španělštiny I., kde jsou samí Sophomores (prváci) a jen pár Juniorů (druháci), nikdo z mého ročníku. V polovině hodiny nám bylo řečeno, že je čas na oběd, tak jsme se zvedli a vyrazili do jídelny. Musíme všichni sedět u stolu s tím učitelem, kterého jsme právě měli, takže jsem se neměla s kým bavit. Pak zástupce ředitele, který tady má spíš funkci hlavního organizátora dopravy, přišel k našemu stolu a zahulákal, že jsme na řadě a můžeme si jít stoupnout do fronty. Pouštěli asi 5 lidí najednou k pultíku V pondělí nemáme na výběr, je jen "teplý pult", v ostatní dny se můžete rozhodnout mezi tím a salátovým barem, který je opravdu dobrý.

Školní systém po americku

Holaaaa!

Píšu pozdě. Já vim. Všechny výmluvy znáte - pořád se něco děje, a prostě není čas.
A ano, píšu s háčkama a čárkama :D Poprvé za poslední 4 týdny. A je to dost těžký!

Poslední článek jsem psala 2 dny po nástupu do školy, tomu jejich systému jsem nerozumněla a obecně jsem byla dost zmatená.

Pep rally (můžete vidět asi čtvrtinu školy)

První den jsem do školy napochodovala v sukýnce, tričku a svetrem v kabelce (vše samozřejmě v normách dress-codu - sukně maximálně pár cm nad kolena, žádný tílka nebo nápisy na trikách). Přišli jsme asi půl hodiny po začátku školy na schůzku s poradkyní, která je hrozně milá paní kolem 30-35 let. Té jsem řekla, co mě baví a ona mi do rozvrhu něco nasázela. Byla jsem trochu zklamaná, že jsem neviděla všechny předměty, protože ty, co mám já, jsou docela normální. Poradkyně se mnou rychle proběhla školu (samozřejmě jsem okamžitě všechno zapomněla) a dovedla mě do Angličtiny, k mé "home-room teacher". Ms. Ewen je hrozně milá a roztomilá, je naprosto nadšená kdykoliv mám během hodiny poznámku nebo se s ní po hodině o něčem bavím. Představila jsem se třídě, posadila se do určený židličky a pár lidí mi řeklo jejich jména, ale šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. Takhle jsem pokračovala celý den - vždy se někdo nabídl, že mě dovede na další hodinu, jinak bych asi ani jednu třídu nenašla.

Becoming American

Ahoj :)
JSEM ZIVA! :D

Predem rikam - prominte, ze jsem nic nenapsala driv. Nejdriv jsem prijela do tehle naprosto jine zeme, a par dni na to zacala skola, takze jsem proste nemela dost energie na nic.

Balila jsem noc predem, v 10 vecer zvazila kufr, vyhazela polovinu veci do prirucniho kufru a znovu sbalila. Jo, bylo to narocny, nervy tekly :D Kufr jsme na letisti zvazili pred tim, nez jsme ho nechali zabalit do igelitu. 22,8 kg. Limit je 23 kg. Takovy stesti mam, lidi :D Na letisti me tata protlacil do vsech moznych rychlych odbaveni apod., protoze mi letadlo letelo za 40 minut a porad jsem cekala ve fronte na odbaveni zavazadla (CSA meli jednu prepazku a zasekla to nejaka 15-clenna rodina). Pak jsem se protlacila pres pasovou a bezpecnostni kontrolu (znovu fast-trackem). A bezela k Gatu (ktery byl samozrejme nejvzdalenejsi ze snad celeho letiste).

Nas dum

Cesta do US byla.. nakonec to vsechno dobre dopadlo. Jen jsem mela malicko potize v Parizi a malem jsem nestihla letadlo. Asi 10 minut pred odletem jsem se konecne prihnala k Gate 33. Yup. Ja debil se hnala na jiny terminal nez jsem mela :D Musela jsem znova projit bezpecnostni kontrolou. Pana, co me kontroloval, zaujala jedna vec v mem prirucaku - skleneny, spicaty trojuhelnik, ve kterem je nejak vyrezany Jested. Vubec mi nedoslo, ze by ten tvar dyky mohl zpusobit nejaky problem. Ale nakonec to vubec pan neresil.
V letadle do Atlanty jsem sedela vedle roztomileho postarsiho cernocha, ktery mel cely let na hlave takovou tu old-style gentlemanskou cepici. Venovala jsem mu svoji zmrzlinu, kterou jsme dostali k 'snidani' - byla jsem tak nervozni, ze jsem nesnedla ani polovinu myho panini.

Darek: dres LSU (Louisiana State
University) - to je v Alabame
hlavni nepritel :D

Kdyz jsme pristali, prosla jsem pres kontrolu (ten bily papirek co se vyplnuje v letadle). Mela jsem od vsech pocit, ze to je hrozne slozita a dulezita kontrola, kde vam budou skenovat kufr a otevirat ho pred vama a vyndavat z nej vsechno jidlo a suvenyry. Haha ne, fakt ne :D Pan se podival na moje vizum, neco udelal s papirkem, zeptal se me, co tu budu delat a poslal me smerem USA. Vyzvedla jsem si zavazadlo (malem jsem se pri tom zabila), nalozila na vozicek a odjela najit rodinu. Nasla jsem je docela lehce, Petra drzela papir s moji fotkou a jmenem. Bohuzel jsme nemeli fotak, takze zadne fotky. Vyjeli jsme smerem Alabama, a reknu vam, Atlanta v noci je nadherna vec, kterou by mel kazdy videt. Po prijezdu 'domu' jsem hned sla spat.

Last night's stress

Je mi blbě. Jsem si jistá, že jsem něco nesbalila. Nemám uklizený pokoj. Nastavila jsem si na novým drahým zámku nový kód, ale asi špatně, a nejde mi otevřít. Rozjel se mi zip na hlavní kapse kufru.

Brečím kvůli zámku, ale při loučení s babičkou a dědou jsem ani nemrkla. S rodičema jsem se projistotu ještě před chvílí pohádala, protože mi nejde zvážit kufr na naší geniální 20 let staré váze (s ručičkou, +-15 kg přesnost).

Aneb, za 12 hodin odlétám.

US Embassy, plane tickets and other stories

Bonjour!

Vízum dokončeno za: 2 dny
Cest do Prahy tento týden: 3
Dní do odletu: 4

Ještě začátkem tohoto týdne jsem neměla ani jeden oficiální papír nebo informaci od agentury, jestli teda opravdu host family mám a nebo si ze mě jen Bill a Petra dělali srandu.
To co vám teď popíšu je naprosto neobvyklý postup, který se vám NA 99% NESTANE. Také to možná nebude úplně přesné, protože posledních 5 dní mám smíchaný dohromady.

ALABAMA darlin'!

JÁ. MÁM. RODINU!

Lidi! :)) Před 2 dny večer mi napsala Míša (zmíněná v předchozím článku, odlétala do Alabamy už na začátku srpna), že možná pro mě má host family. Kamarádi jejích host rodičů, o kterých jsme se už někdy bavily, takže jsem věděla, že Petra je Češka a Bill je typický veeelký Američan.
O pár hodin později (během toho, co jsem spala) mi přišel dlouhý email od Billa, kde se představili, řekli, že jsou velmi interested, a že jim mám dát pár dní. Myslím, že jsem jim něco odepsala (ale už fakt nevím jistě). A po poledni, kdy se v Americe probouzeli ptáčci a Bill s Petrou, si mě najednou na Facebooku přidala Petra, Bill i Míšina host mum (jsou velmi dobří rodinní kamarádi). Protože jsem zrovna odcházela s kamarádkou do města, napsala jsem Petře jen, že jim napíšu později (chvilku jsem debatovala, jestli česky nebo anglicky, ale čeština neměla nikdy šanci :D). Takže když jsem se v podvečer vrátila, Petra mi hnedka psala, bavily jsme se o tom, že nejsou rozhodnutí apod. Pak jsem se zeptala, kdy začíná škola. No, 20. srpna. Za 10 dní. A řekla mi, že proto se s Billem snaží rozhodnout co nejrychleji, protože chtějí, abych stihla začátek školy. Ptala jsem se ještě na něco, a to mi řekla, že jim mám dát pár minut, že se mi pak Bill ozve.
Po pár minutách jsem začala chatovat s Billem. Začali jsme o tom, že byl na obchodním obědě, protože má vlastní počítačovou firmu. Můj táta učí robotiku na univerzitě, takže jsem nadšená, jak krásně to vyšlo! :) Pak jsme se dostali k tomu, proč váhali s tím, jestli si mě vzít nebo ne - Bill jde asi za 2 měsíce na operaci, a říkali, že nechtějí, aby mi to "zkazilo" my exchange experience. No way! Pak Bill zmínil, že by mi chtěli zavolat. To si nedovedete představit, kolik litrů potu jsem dokázala vyprodukovat během asi těch 10 minut kdy jsme to domlouvali. A pak mi Bill napsal "You are about to receive a call, we will try the landline first..."

DIY (Do-It-Yourself)

Hola chicos y chicas!

Týdny plynou, ale některé věci se nemění.. Ještě pořád jsem sirotek. A už mi to začíná lézt na mozek - "Co když jsem až moc ošklivá? Co když jsem hrozně nudná? Nebo zním jako snob?"
Říkala jsem si, že 1. srpen je magické datum, že to toho dne budu čekat, a až pak začnu vyšilovat. Takže jsem čekala do 10 večer, a až pak začala psát email do agentury. Vždycky všude čtu, jak někomu dala agentura vědět o rodině v srpnu, i když si ho rodina vybrala už v červnu. Tak jsem napsala, jestli je možné zjistit, zda-li je můj profil ještě v oběhu. Samozřejmě jsem doufala, že není. Že poslední měsíc se vyřizují papíry a rodina čekala, až je zkontaktuju sama. Ale ne, on pořád koluje po potencionálních hostitelkých rodinách.. A nikoho nezajímá. Yup, to vám zvedne sebevědomí! :D

Like waiting for a miracle

友人こんにちは!

(zdravím ve stylu, japonsky)

Opět je to cca měsíc od mého posledního článku. A opět nemám moc o čem psát. 

Touhle dobou za měsíc bych měla už odlétat do US. Sice nevim kam, ke komu, jak ani kdy přesně.. Ale už se to blíží. Opravdu, opravdu doufám, že se do dvou tří týdnů tu radostnou zprávu dozvim.

Pre-depar(tor)ture meeting

Hola, amigos!

Před dvěma dny jsem absolvovala dlouho očekávanou předodletovou schůzku. Mám pocit, že WE jenom kritizuju, ale tohle se opravdu nedá nekritizovat :D Když máte porovnání, jak stejná schůzka probíhá u AFS (= 3 dny v kempu s výměnnýma studentama z celýho světa, bývalýma českýma exchangees atd.), 6 hodin sezení na prdeli se vám bude protivit.

Blogy studentů 2012/2013

Ahoj!

Právě jsem objevila první blog výměnného studenta na příští rok a jsem z toho naprosto nadšená!
Jestli taky jedete příští rok za velkou louži a vedete blog, prosím napište mi adresu :)

Klára (Studyline) - Exchange student 2012/2013
Honza (ERDT) - Notes from the USA
Michal (Student Agency, CETUSA) - Americký sen
Anna (ERDT) - Exchange Student in Texas 2012/2013

Agentury zajišťující výměnný pobyt v USA

Pokud máte nějaké připomínky a zkušenosti k agenturám, podělte se o ně ;)

AFS Mezikulturní programy
Důvěryhodná agentura s osobním přístupem, tradicí, širokým výběrem zemí a mnoha stovkami dobrovolníků v každé zemi (OK, Česká republika jich má kolem 150, ale to je i tak velké číslo). Spousta lidí, kteří s AFS byli v zahraničí, se pak v Čechách stávají dobrovolníky, takže máte spoustu příležitostí se zeptat na otázky lidí, kteří před pár měsíci přiletěli zpátky domů. Mají vyšší cenu (včetně letenky), ale rozhodně se to vyplatí.

Student Agency
Gigant přes výměny v ČR (a SR). Máte na výběr 4 různé americké agentury, každá se liší v drobnostech (maličkosti v pojištění, orientace v NYC na začátku pobytu..). Plusem je, že jsou velmi profesionální, všechno mají vymakané. Ceny záleží na tom, kterou agenturu zvolíte, ale pohybují se okolo průměru.
(skoro každý exchange student jede se SA, takže zkuste projít pár blogů a určitě najdete někoho, kdo jejich přístup popisuje z vlastní zkušenosti)

World Experience
Má agentura (nelekněte se hrozně vypadajícího webu). Není moc velká, umisťuje většinou do oblasti západního pobřeží (WA, OR, ID, MT, UT apod.). Patří k levnějším agenturám (letenka není v ceně). Edit - letos podražila a dostala se mezi středně drahé. Hlavní výhoda - kapesné 100 USD/měs.

About tuberculosis, no family and hope

Ciao, amigos :)

Žádné novinky nenesu. Ale už to byly dva měsíce, co se naposledy něco stalo, tak vás chci ujistit, že tu pořád jsem - jenom není o čem psát. (Slibuju, že na článku o agenturách začnu pracovat. Eventuálně.)
Lidi se mě občas mezi řečí zeptají, jestli už mám rodinu. Ne, nemám - kdybych měla, neslyšeli byste o ničem jiném 24/7 :D Říká se, že většina studentů dostane rodinu v dubnu a květnu, ale ani na konci července neztrácejte naději. Osobně znám pouze pár budoucích exchanges, z nichž má rodinu pouze jeden (a ten ji ještě k tomu dostal dva týdny po přijetí do programu. Šťastlivec.). Od kamarádů jsem ale slyšela o mnohých, kteří rodinu už taky mají (a jedou s AFS nebo Student Agency). Edit: dneska (den po napsání článku) jsem se poznala s holkou, která rodinu dostala dva týdny před odletem, takže to zatím je úplně v klidu :D
Takže radím - pokud nemáte rodinu, nezoufejte, nemyslete na to, ono to jednoho dne přijde jako příjemný překvapení :)

Hunting for a family

Tentokrát to bude short and sweet :)

Před dvěma hodinama mi přišel email, že jsem byla akceptována do programu. Co je na tom tak přelomovýho? No, nic vlastně. :D

Progress procesu

Ahoj všem,

už dlouho se tu nic nedělo, protože - no, ono se nic nedělo. S velkým fyzickým i psychickým vypětím jsem vyplnila všechny části přihlášky a v čas je odeslala, takže 1. prosince putovaly směr USA. Bohužel, od té doby ticho po pěšině. Pokud jsem pochopila všechny postupy správně, nejdřív přijde potvrzení o přijetí do programu, a až potom pošlou profil do oběhu. Myslela jsem, že tak v polovině prosince bych to potvrzení mohla obdržet. Přecenila jsem je :D Ale tak doufám dál.