Míša goes American: Dýňovzdání

8. - 14. října

Dylanovo koťátko

Další týden přišla dlouho očekávaná fall break, aka podzimní prázdniny. Naše byly týden dlouhé, ale některé školy je mají 1 den nebo dokonce vůbec.
Začalo to docela depresivně - neměla jsem vůbec žádné plány, a host dad měl v pátek operaci v Birminghamu, a už ve středu tam museli jet na předoperační vyšetření. V neděli, po tom co mě Alana odvezla k Walmartu, jsem dostala od host mum instrukce nakoupit si jídlo na příští 3 týdny. Protože host dad po operaci nemůže tak 2 týdny řídit a je na speciální dietě, musela jsem vymyslet všechny možný kombinace mraženýho jídla na snídaně, obědy a večeře. Je to těžší než se zdá :D
V pondělí a úterý jsem spala polovinu dne, a druhou se učila na ACT, které píšu v sobotu 27.10.. ACT je test, podle kterého si univerzity vybírají studenty, udělují stipendia a podobně. Takže je to docela důležitá zkouška. Koupila jsem si 2 knížky s přípravnými testy, prošmejdila celý internet a našla všechny existující online testy zdarma. To by v tom byl čert, abych nebyla vysoko nad průměrem! :D (Tady je docela jednoduchý být lepší než zbytek, většina lidí nesnáší školu a volí si nejjednodušší předměty, co se nabízejí.)

Dylan a Sylvia v muzeu

Ve středu jeli host rodiče na předoperační vyšetření brzo ráno a měli se vrátit až pozdě odpoledne. Takže jsem vyprala povlečení, prostěradlo, polovinu všeho oblečení a dokoukala nové epizody seriálů a filmy, na které jsem neměla předtím čas (nebo je host rodiče nesnášejí - například Harry Potter). Když mi došly nahrané filmy, projížděla jsem všechny kanály a našla jsem "Paranormal Witness" (Svědci paranormálních jevů). Je to údajně z reálného života. Asi 4 hodiny jsem sledovala epizodu za epizodou - v jedné se rodinka přestěhovala do bývalého pohřebního domu a syna posedl ďábel, v další ufoni unesli nějakýho maníka, pak se rodina přestěhovala do domu kde se odehrálo několik desítek sériových vražd a duchové obětí je pronásledují.. Teď ten popis zní stupidně, ale v tu chvíli jsem byla vážně vyděšená a spala s rozsvíceným světlem :D

Ve čtvrtek jsem si sbalila kufřík a s Alanou, jejím přítelem a 4-letou holčičkou, kterou Alana hlídala (jméno jsem trošku zapomněla, ale myslím, že se jmenovala Sylvia), jsme vyrazili do muzea přírodní historie v asi 15,000 městě poblíž. Na to, jak malé to město je, to je docela velké a moderní, ale.. Když máte porovnání s Natural History Museum v Londýně, nic se tomu nikdy nevyrovná. Po asi hodinové procházce mezi vycpanými alabamskými ptáky (mimochodem, zadarmo protože Alana znala paní u pokladny), zastavili jsme se v Zaxby's na pozdní oběd. Pak jsme ve Walmartu koupili dýně a dlabací nářadí a jeli k Dylanovi.

Nejdůležitější věc co se u Dylana udála - koťátko. Nejroztomilejší, hyperaktivní pidi-koťátko jménem Houdini. Nejvíc času jsem strávila s ním. Taky jsem vydlabala ošklivou dýni, zlomila přitom nožík a měla dýňové semínka až za ušima. Dýni jsem nechala u Dylana doma, protože moje host rodina neslaví Halloween, a navíc je ten barák uprostřed ničeho, takže to nemělo smysl tahat zpátky.
V pátek jsme se probudily asi ve 12. Odpoledne byla football game, a protože Alana je roztleskávačka a musela odjíždět asi 2 hodiny před zápasem, jela jsem s jejíma rodičema a bratrama. Je zajímavé, jak dobře se tady dokážu adaptovat - nemám problém být s rodičema kamarádů o samotě, nikdy není takové to trapné ticho.
V sobotu a neděli jsme moc nedělali, většinou jen seděli před televizí a sledovali vysokoškolský fotbal. Host rodiče mi dali vědět, že budou pryč až do středy, takže jsme se s Alanou stavily pro čisté oblečení a až do středy jsem zůstala s nimi.