První týden, Atlanta a omdlévání se stylem

(Můj) První týden školy a první víkend - 27.8.-3.9. 2012

Školní systém jsem trochu popsala v minulém článku, teď se chci soustředit spíš na to, co se dělo mně :)

Do školy musím každý den vstávat v 6:10. Díkybohu nejezdím autobusem - vzhledem k tomu, že bych byla ráno první a odpoledne poslední zastávka, bych každý den strávila celkem 3 hodiny na cestě. Autem tam jsme za 12 minut. Ve škole musím být nejpozději v 7:20, ale to bych už sotva stihla doběhnout pro učebnici a do španělštiny před zvoněním. Řeknu vám, já zhýčkaná z českého systému, 8:00 nebo dokonce později, si zvykám dost těžko.

Výhled z hotelu v Atlantě

První den jsem měla oběd během španělštiny I., kde jsou samí Sophomores (prváci) a jen pár Juniorů (druháci), nikdo z mého ročníku. V polovině hodiny nám bylo řečeno, že je čas na oběd, tak jsme se zvedli a vyrazili do jídelny. Musíme všichni sedět u stolu s tím učitelem, kterého jsme právě měli, takže jsem se neměla s kým bavit. Pak zástupce ředitele, který tady má spíš funkci hlavního organizátora dopravy, přišel k našemu stolu a zahulákal, že jsme na řadě a můžeme si jít stoupnout do fronty. Pouštěli asi 5 lidí najednou k pultíku V pondělí nemáme na výběr, je jen "teplý pult", v ostatní dny se můžete rozhodnout mezi tím a salátovým barem, který je opravdu dobrý.

Během prvního týdne jsem se ve škole bavila s mnoha lidmi, které jsem už zapomněla, ale asi 3 lidi mi vydrželi a vždycky si na chodbě máváme. Ale ne že by mi na chodbě nemávala polovina školy :D Locker, moji miniskříňku, jsem dostala až 3. den školy. Takže ty první 2 dny jsem tahala všechny knížky, co jsem obdržela, domů. V předchozím článku je fotka toho zámku - ne, ještě pořád to neumím otevřít :D Nechávám to odemčené, jako většina lidí, a když se mi sám zamkne, zastavím náhodného kolemjdoucího, ať mi to otevře.

Výhled z pokoje :)

Druhý den jsem měla úplně jiný rozvrh, než den předtím. Požádala jsem poradkyni, aby mi vyměnila Anatomii (není to tak těžký, ale ty pojmy mi dávají zabrat i v češtině, natož v angličtině) a dala Španělštinu na jinou hodinu (nechtěla jsem obědy trávit s 15-letýma géniama co tam jsou). S tím rozvrhem jsem byla mnohem spokojenější.
Moc lidí se se mnou během té doby nebavilo, jen během hodin (během 4-minutových přestávek se to prostě nedá stihnout). Pamatovala jsem si asi 3 jména. Nikoho jsem nemohla na Facebooku najít. Připadala jsem si docela izolovaná. Takže se mojí "nejlepší kámoškou" stala poradkyně, u které jsem každý den trávila minimálně 10 minut :D

Monster hamburger (moje profilová fotka na Facebooku,
mimochodem :D)

Hned můj první "školní" víkend byl prodloužený díky Labor Day, Svátku práce. Host rodiče věděli, jak strašně miluju velké města a mrakodrapy, navíc na netu našli nějakou super nabídku od hotelu v Atlantě, hned vedla CNN Centra (CNN je původem z Atlanty), takže jsme v neděli dopoledne zpakovali a vyrazili. Do Atlanty jsme dojeli kolem poledne, několikrát projeli centrem města a podívali se na všechny zajímavé místa z auta (preferovala bych chůzi, ale to se v Americe nenosí :D). Bylo hrozný vedro a já celý den jedna jenom 2 kousky Pop Tarts, takže jsem měla trošku hlad.
Bohužel, když jsme přijeli do hotelu, na recepci nám oznámili, že náš pokoj nemá výhled na panorama s mrakodrapy jak jsme si zarezervovali, ale na nějaké dvořiště (existuje vůbec tohle slovo?). To host rodiče naštvalo, protože si speciálně zarezervovali pokoj s výhledem na město. Asi hodinu jsme stáli na recepci a snažili se sehnat jiný hotel, ale byl už podvečer a všude měli obsazeno.

Náhodná Atlantská socha

Už jsme to začínali vzdávat, když najednou se mi začalo zatmívat před očima. Řekla jsem, že mi není dobře. A pak si pamatuju už jen, že jsem někde seděla na židli, bylo kolem mě 15 lidí, securiťáci chtěli volat 911, někdo po mně chtěl můj pas a nějaká paní mi cpala cookie a džus. :D Mezitím, co se mě ostatní snažili probudit, si na recepci rozmysleli, že vlastně nějaký pokoj mají. Dokonce lepší, než jsme měli zamluvený. Přistýlku nám přidali zdarma, a dostali jsme $50 na večeři od hotelové služby. Yup, já vím, kdy omdlít! :D Po tom, co jsem se trochu probrala, mě přehodili na kolečkové křeslo a ostraha mě vyvezla výtahem do 17. patra, kde jsme měli pokoj. V pokoji mě přemístili na postel a securiťák, co chtěl volat sanitku, mě ještě jednou vyslýchal, proč si myslím, že jsem omdlela a jestli opravdu nechci lékařskou péči.
Po tom, co se mi udělalo líp a snědla jsem nejdražší hamburger ve svém životě (a ani tak mi to nechutnalo - prostě nechápu, co na tom Američani vidí), jsme s host mum vyrazily na procházku/běh centrem města. Už byla tma, takže mám spoustu fotek mrakodrapů v noci. Občas jsem jen stála a zírala se slzama v očích - moje úchylka a zároveň sen se konečně plnily, tak mě to prostě trochu vzalo (mimochodem, když jsem přistála na letišti v Atlantě a viděla první Americkou vlajku, taky mě to chytlo za srdce) Když jsme byli zpátky v hotelu, rozhodla jsem se, že chci pít, takže jsme vyrazili hledat automat. A držte se, ten automat přijímal platební karty! Moji to nesežralo - prostě tady nemají rádi Evropský karty -, ale i tak jsem byla nadšená :D

Výroba Krispy Kream donutů naživo

Druhý den jsem se probudila v 5am. Atlanta je v jiné časové zóně, takže Alabamského času jsem se vzbudila v 6 ráno... No, i tak to je brzo. Ale vzbudili jsme se tak všichni, takže jsme docela brzo (cca 8am) vyrazili na cestu zpátky do Sweet Home Alabama. Cestou jsme se stavili v Krispy Kream Donuts - ve škole z toho byli všichni úplně nadšení a vyprávěli mi, jak hrozně milujou KK. Je to tady očividně big deal :D

Poznámka: Zítra (v ČR už asi dneska), 2.10.2012, vyjde v Libereckém Deníku můj článek shrnující v podstatě to samé jako tenhle článek. Ale - JSEM V NOVINÁCH a to musíte vidět! :)) (Také proto mi to trvalo tak dlouho, vyprodukovat nový článek, když musíte psát do novin úplně jiným stylem než na svůj osobní blog, trošku se to zadrhává :D).

KOMPLETNÍ FOTOGALERIE

Do přístě :)
M ♥