Míša goes American: Teenage Dream

Ahoj :)

Protože v týdnech mezi událostmi minulého článku a dneškem nebylo moc zajímavých událostí, jen to shrnu.

Autentický propocený americký fotbalista!

Postupně se se mnou ve škole začaly bavit určité skupinky lidí. První 2 týdny to kupodivu byli samí kluci. Ale bavili se se mnou opravdu jen ze zájmu, protože KAŽDÝ mi dřív nebo později řekl: "Musíme spolu někdy někam jít po škole! Moje holka by tě hrozně ráda poznala." Když byla v pátek první domácí ball game, jeden z těch kluků mi řekl, že můžu jít s ním a jeho rodinou. Tak jsem souhlasila, a neměla jsem to dělat :D Z jeho rodiny se nakonec vyklubala jeho holka a její kamarádka. Obě si nejspíš myslely, že nemluvím anglicky, protože na mě pro jistotu nepromluvily ani slovo. Asi v půlce zápasu mi přišla SMS od kamarádky roztleskávačky, jestli jsem na game a proč nesedím ve "studentské sekci". Tak jsem se omluvila, že jdu něco najít a už se k nim nevrátila :D Do té doby jsem se hrozně nudila, ale jakmile jsem se přestěhovala, začalo mě to i bavit! Spousta lidí ze školy se se mnou začala bavit, s některými jsme dokonce už měli interní vtípky :)

Dress-up day - šprtka Devon :)

Další týden byla ball game na jiné škole, tak jsem neplánovala jít. Ale z ničeho nic mě spolusedící z Algebry III., Mikayla (náhoda, co), pozvala na večeři s její rodinou a na zmíněný zápas. Byli jsme v Mi Casita, moje nejoblíbenější mexická restaurace široko daleko (mám teď mírně závislost na mexickém jídle). Její rodina je opravdu hrozně super, od té doby jsem u nich byla několikrát :) Hlavně mladší 12-letá sestra Mikayly, Jaima, je nejmilejší člověk, kterého jsem tu potkala. A čas na vtipnou historku: Když jsme jeli na večeři a zápas, připojil se k nám Matt. Já si do teď myslela, že to je Mikaylin bratranec. Ale on to možná není příbuzný, ale její kluk. Je mi trapný se někoho zeptat, a při představování jsem evidentně nedávala pozor. Awkward situation alert! :D
Další týden jsem psala každý den Graduation Exam - normálně ho Američani píšou, když jsou Juniors. Já jsem pořád neměla jisté, jestli mi dají diploma nebo ne. Začátkem druhého týdne školy taky začala moje soukromá bitva s Calhoun County Board of Education. Counselorka byla díkybohu na mé straně, a bojovala za mě ještě víc než já sama :D Bylo mi řečeno, že tu zkoušku musím udělat, aby mi eventuálně mohli dát diploma. Angličtina, matika a čtení byla brnkačka. Biologie potřebovala jen oprášit a zvyknout si na anglické pojmy. Ale Social Studies, neboli US History, byly moje smrt. Učila jsem se na to 2 týdny skoro každé odpoledne, ale ani tak si nejsem jistá, jestli jsem skórovala nad 70% potřebných k "udělání" zkoušky. Na získání diplomu ale potřebujete projít jen English, Reading, Math a jedním z těch dvou zbylých.

Jak se v Alabamě baví mládež

No, každopádně - ráno před zkouškou z Social Studies jsem se dozvěděla, že jsem znovu Junior a že Mrs. Johnson (counselorka) dokonce dostala "upomenutí" od zástupce okresního odboru školství (ten, který mě nechtěl nechat získat diploma). Prý "neuposlechla příkazy", když jsem poprvé byla překvalifikována na Juniora a ona mě po 2 dnech přesunula zpátky do Seniorů. Takže jsem tu zkoušku mírně odflákla.
Po škole mi ale zvedla náladu Mikayla, když mě pozvala, jestli s ostatníma Seniorama chci dělat "Senior Float" - přívěs za auto vyzdobený podle určitého tématu, který se o týden později měl prezentovat na školním průvodu. Nakonec jsme na našem přívěsu neudělali vůbec žádnou práci, jen jsme seděli kolem ohně a kecali. Mikayla mě pak odvezla na "předávku" host rodičům - to máte tak, když bydlíte uprostřed ničeho -, a Jaima i Mikaylina máma se připojily, obě už v pyžamu a s mokrými vlasy. V rádiu hráli Drive By od Train, takže jsme stáhly okénka a nahlas zpívaly. Dámská 5-minutová jízda :D

V pátek byla zase domácí hra. Holky mi během "práce" na přívěsu navrhly, že si můžu namalovat paže v Alexandrijských barvách s nimi. Samozřejmě jsem nadšeně souhlasila. Jedna holka mi dokonce dala její tílko (mají na tílkách vyhláskováno "Valley Cubs", náš maskot) :) Další kamarádka, Savannah, mě vyzvedla doma 2 hodiny před zápasem a jely jsme k někomu (do teď nevím, čí dům to byl) domů. Tam jsme si napatlaly barvu všude, jen ne na ruce. Táta Savannah je trenér fotbalu, takže mě před začátkem zápasu vzala do "VIP" místnosti, kam můžou jenom rodiny trenérů a podobně významní lidé. Normálně tam hráči rozebírají videa ze zápasů, proto tam byla TV s úhlopříčkou asi 2 metry a spousta gaučů. Její máma navařila jídla pro 15 lidí, ale já bohužel vůbec neměla hlad a bylo mi blbé jim tam ujídat VIP jídlo, tak jsem odmítla. Byly jsme tam asi 10 minut (během kterých jsem měla otřesný zážitek se záchodem, jehož úklid mají na starosti chlapi - příště raději ToiToi) a pak se přesunuly mezi ostatní studenty na tribunách. Všechny pomalované holky jsme byly sezařené podle písmene na tílku a fandily jsme hned u zábradlí. Po pár hodinách se ta barva začala v některých místech odlupovat. Ještě 2 týdny po tom jsem nacházela oranžové kousky a třpytky v peněžence, ponožkách, na foťáku - prostě všude.
Jedna další kamarádka, roztleskávačka Alana, mě po zápase přizvala na tradici, kterou někteří fotbalisti a roztleskávačky dodržují - po každé hře se přesunou do Waffle House. Je to docela malá.. není to ani restaurace, spíš fast food. Takže když se tam nahrne 3x víc lidí, než mají židlí, začíná ta pravá zábava :D

Všechny fotky ZDE a ZDE