ALABAMA darlin'!

JÁ. MÁM. RODINU!

Lidi! :)) Před 2 dny večer mi napsala Míša (zmíněná v předchozím článku, odlétala do Alabamy už na začátku srpna), že možná pro mě má host family. Kamarádi jejích host rodičů, o kterých jsme se už někdy bavily, takže jsem věděla, že Petra je Češka a Bill je typický veeelký Američan.
O pár hodin později (během toho, co jsem spala) mi přišel dlouhý email od Billa, kde se představili, řekli, že jsou velmi interested, a že jim mám dát pár dní. Myslím, že jsem jim něco odepsala (ale už fakt nevím jistě). A po poledni, kdy se v Americe probouzeli ptáčci a Bill s Petrou, si mě najednou na Facebooku přidala Petra, Bill i Míšina host mum (jsou velmi dobří rodinní kamarádi). Protože jsem zrovna odcházela s kamarádkou do města, napsala jsem Petře jen, že jim napíšu později (chvilku jsem debatovala, jestli česky nebo anglicky, ale čeština neměla nikdy šanci :D). Takže když jsem se v podvečer vrátila, Petra mi hnedka psala, bavily jsme se o tom, že nejsou rozhodnutí apod. Pak jsem se zeptala, kdy začíná škola. No, 20. srpna. Za 10 dní. A řekla mi, že proto se s Billem snaží rozhodnout co nejrychleji, protože chtějí, abych stihla začátek školy. Ptala jsem se ještě na něco, a to mi řekla, že jim mám dát pár minut, že se mi pak Bill ozve.
Po pár minutách jsem začala chatovat s Billem. Začali jsme o tom, že byl na obchodním obědě, protože má vlastní počítačovou firmu. Můj táta učí robotiku na univerzitě, takže jsem nadšená, jak krásně to vyšlo! :) Pak jsme se dostali k tomu, proč váhali s tím, jestli si mě vzít nebo ne - Bill jde asi za 2 měsíce na operaci, a říkali, že nechtějí, aby mi to "zkazilo" my exchange experience. No way! Pak Bill zmínil, že by mi chtěli zavolat. To si nedovedete představit, kolik litrů potu jsem dokázala vyprodukovat během asi těch 10 minut kdy jsme to domlouvali. A pak mi Bill napsal "You are about to receive a call, we will try the landline first..."

A tak jsme začali. 15 minut. Když jsem to zvedla, hrozně se mi klepal hlas a jen jsem opakovala "Hi! Hi! Hello!" Mluvili hlavně oni, a bylo to v pohodě! Občas jsem nepochytila slovo, protože to vypadlo (pitomý připojení), ale jinak jsem celkově neměla problém rozumět (no, u Petry jsem občas něco nerozluštila.. Ironie :D). Řekli mi úplně všechno, komu všemu už zavolali, že už mi to zařídili ve škole, že mi pomůžou najít letenku a už ani nevím, co všechno. Nejhezčí moment byl, když Bill říkal, jak si přečetl moji přihlášku a viděl, že mě zajímají "current affairs" a že často sleduju news channels. Že on každé ráno čte noviny, poslouchá rádio při práci, sedí u zpráv kdykoliv může.  Že se hrozně těší, až budou mít svoji českou dceru, a že se mi pokusí pomoct uskutečnit všechny moje sny. Přiznávám, že jsem trošiličku slzela :)) A prej je Bill sarkastickej! Díkybohu, asi bych nezvládla celý rok mluvit vážně, abych ho náhodou neurazila :D
Když jsem po těch 15 minutách zavěsila, šla jsem se s rodičema dívat na TV - Bára vyhrála zlato, Usain + další 2 Jamajčani stylově přebrali medaile. No prostě nejlepší hodina mýho života!

Ještě nevím, kdy odletím, kdy dojdu pro vízum, kdy zabalím a seženu suvenýry (trochu mi vypálili rybník, asi žádný český kuchařky a vlaječky nepotřebujou :D).. A vlastně si to ani nepřipouštím, že ZA 10 DNÍ JDU DO ŠKOLY.

Shrnu to - nestíhám. :D
A užívám si to! :)


View Larger Map