čtvrtek 30. srpna 2012

Becoming American

Ahoj :)
JSEM ZIVA! :D

Predem rikam - prominte, ze jsem nic nenapsala driv. Nejdriv jsem prijela do tehle naprosto jine zeme, a par dni na to zacala skola, takze jsem proste nemela dost energie na nic.

Balila jsem noc predem, v 10 vecer zvazila kufr, vyhazela polovinu veci do prirucniho kufru a znovu sbalila. Jo, bylo to narocny, nervy tekly :D Kufr jsme na letisti zvazili pred tim, nez jsme ho nechali zabalit do igelitu. 22,8 kg. Limit je 23 kg. Takovy stesti mam, lidi :D Na letisti me tata protlacil do vsech moznych rychlych odbaveni apod., protoze mi letadlo letelo za 40 minut a porad jsem cekala ve fronte na odbaveni zavazadla (CSA meli jednu prepazku a zasekla to nejaka 15-clenna rodina). Pak jsem se protlacila pres pasovou a bezpecnostni kontrolu (znovu fast-trackem). A bezela k Gatu (ktery byl samozrejme nejvzdalenejsi ze snad celeho letiste).
Nas dum
Cesta do US byla.. nakonec to vsechno dobre dopadlo. Jen jsem mela malicko potize v Parizi a malem jsem nestihla letadlo. Asi 10 minut pred odletem jsem se konecne prihnala k Gate 33. Yup. Ja debil se hnala na jiny terminal nez jsem mela :D Musela jsem znova projit bezpecnostni kontrolou. Pana, co me kontroloval, zaujala jedna vec v mem prirucaku - skleneny, spicaty trojuhelnik, ve kterem je nejak vyrezany Jested. Vubec mi nedoslo, ze by ten tvar dyky mohl zpusobit nejaky problem. Ale nakonec to vubec pan neresil.
V letadle do Atlanty jsem sedela vedle roztomileho postarsiho cernocha, ktery mel cely let na hlave takovou tu old-style gentlemanskou cepici. Venovala jsem mu svoji zmrzlinu, kterou jsme dostali k 'snidani' - byla jsem tak nervozni, ze jsem nesnedla ani polovinu myho panini.
Darek: dres LSU (Louisiana State
University) - to je v Alabame
hlavni nepritel :D
Kdyz jsme pristali, prosla jsem pres kontrolu (ten bily papirek co se vyplnuje v letadle). Mela jsem od vsech pocit, ze to je hrozne slozita a dulezita kontrola, kde vam budou skenovat kufr a otevirat ho pred vama a vyndavat z nej vsechno jidlo a suvenyry. Haha ne, fakt ne :D Pan se podival na moje vizum, neco udelal s papirkem, zeptal se me, co tu budu delat a poslal me smerem USA. Vyzvedla jsem si zavazadlo (malem jsem se pri tom zabila), nalozila na vozicek a odjela najit rodinu. Nasla jsem je docela lehce, Petra drzela papir s moji fotkou a jmenem. Bohuzel jsme nemeli fotak, takze zadne fotky. Vyjeli jsme smerem Alabama, a reknu vam, Atlanta v noci je nadherna vec, kterou by mel kazdy videt. Po prijezdu 'domu' jsem hned sla spat.

Mamby the cat
Prvnich 5 dni probehlo v podstate stejne. Rano jsem vstala, v obyvaku jsme se divali na TV, zajeli neco nakoupit a pri tom projeli nejaka zajimava mista, a vecer znova sezeni u TV :D O vikendu jsme jeli do Birminghamu do Cheesecake Factory, o ktere jsem basnila posledni 4 mesice. YUM. The best thing ever. Projeli jsme kolem Birminghamskych mrakodrapu a hnali zpatky domu.
Nejsem si jista, ktery den to bylo, ale jednou vecer prijel Billuv kamarad s jeho 15-letou dcerou a jeji kamaradkou. Vzali me do restaurace Red Lobster (kde jsem si NEobjednala krevety :D) a pak jen na chvili do mall v Gadsdenu, protoze uz vsude zavirali (tak dlouho jsme v te restauraci byli). Bylo to supeeer :) Kdyz jste 6 dni pouze s 2 lidma, obema blizko 40ky.. Mirne z toho lezete po strope :D

Jestli se divite, ze pisu bez hacku a carek, je to tim, ze mam americky notebook. Chtela jsem si jeden spolu s fotakem koupit ve Statech, ale prijdu do pokoje prvni noc, a bum, na stole je Petrin nepouzivany notebook a Billova nevyuzita profesionalni zrcadlovka :D

Pred 3 dnima mi zacala skola. A delo se toho hodne, takze asi na konci tydne ocekavejte nabuseny clanek se spoustou fakt o americkych skolach :D

M&M ve Walmartu
Ali, Jaycee a jeji tata :)



Birmingham
Vsechny fotky budu vzdy nahravat sem: misagoesamerican.rajce.idnes.cz

Zatim :)

3 komentáře:

  1. Vypadá to, že se máš dobře. :) Já tu vůbec nemám čas chodit na net, jsem buď ve škole, nebo na nákupu nebo na jídle... stíhám to jenom večer, když už stejně musím jít spát, protože vstávám 5.40 :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak sji to zvládla a určitě ještě zvládneš. Věřím, že pět dní se dívat na TV může lézt na nervy.)...Ale jinak se máš hezky, ne?
    A na ten článek o školách se těším!

    OdpovědětVymazat
  3. A co bylo dál? Žiješ? Už 22 dnů žádná zpráva.
    Jája

    OdpovědětVymazat