Just chill, dude

28. září - 7. října

International House

Hned druhý den ráno po homecoming game jsem měla naplánovanou návštěvu Dne otevřených dveří na nedaleké univerzitě, kam se budu hlásit. (jestli jsem to ještě nezmínila - jsem rozhodnutá tu tady příští rok pokračovat na univerzitu a získat tu titul). Takže jsem se probudila bright and early a vydala se s host mom na universitu. Nakonec jsem si trochu nadávala, že jsem nešla sama, protože nepanovala zrovna nejlepší nálada, jestli chápete, co myslím :D Po úvodní řeči od ředitele školy jsem zašla do International House, který mě zajímal nejvíc. Chtěla jsem si trošku šplnout tím, že se představím lidem, kteří se probírají přihláškama international studentů, oni si mě zapamatují a získám tím plus body :D Bohužel tam nikdo z vedení nebyl, ale příští neděli je akce pořádaná International Housem, takže všechny autority oslním tam. ;)

Moje jmenovka se školou :)

Museli jsme odejít dřív než bych chtěla, protože jsem ve 2pm měla schůzku u fotografa. Musela jsem si nechat udělat formal senior pictures, které jdou do yearbook (takový ty zhulenecký fotky od ramen výš). Všichni mi říkali, že si mám také přinést 3 outfity, na neformální fotky. Takže jakmile jsem přijela domů, začala jsem si dělat vlasy a make-up (na kterém jsem pracovala ještě cestou k fotografovi, jak je mým dobrým zvykem). Outfity jsem vybrala den předem, tak jsem je jen hodila do tašky a vyrazila. U fotografa byli lidi nejenom z mé školy, ale i z vedlejší vesnice, takže tam byl docela šrumec. Pár známých mi zamávalo, ale já se cítila hrozně neadekvátně v mé flanelové košili, všichni ostatní byli buď jako modelky nebo ve fotbalovém dresu. Udělala jsem pár póz vevnitř a venku (pod dohledem ostatních čekajících a jejich rodičů/kamarádů - jako jediná jsem tam byla sama) a rychle se zpakovala. Na fotky jsem se nemohla hned podívat, musela jsem čekat asi 2 týdny.

Článek v Libereckém Deníku (2.10.2012)

Ahoj,
možná jsem někdy zmiňovala, že mám jednou za 2-3 měsíce psát do novin. Tak, konečně to tady je/bylo!
Dozvěděla jsem se den předem, že můj článek jde do tisku, takže jsem okamžitě psala kamarádům, rodičům, babičkám a dědovi, že ráno musí naklusat do trafik a vykoupit každé vydání. Nakonec mám pocit, že jsem zvedla tak náklad o polovinu.
Nevšímejte si detailů jako organizace, se kterou jedu apod. - všichni víme, jak to s médii je. ;)
Musela jsem to dokonce tady upravit tak, aby náhodou někdo při hledání mého jména a příjmení nenarazil na tento blog.

Homecoming week

(uvědomuju si, že ty názvy článků začínají být trapný.. Moje kreativita zůstala v Evropě :D)

Pořád ještě jsem ve skluzu, ale už se blížíme současnosti! :D
Tento týden máme fall break, podzimní prázdniny, takže snad si najdu čas na dokončení všeho zanedbaného.

Homecoming týden se odehrává každý rok okolo té samé doby; my ho měli poslední týden v září. Je to trošku (na některých školách pravděpodobně hodně) jiný týden.

Senioři ve stylu 80's :) (mimochodem, foceno
ve školní jídelně)

Hlavní téma bylo juniors vs seniors. Každý den byl dress-up (spočítali se převlečení senioři a junioři) a j. vs. s. game, něco jako "Kdo nejdřív rozmotá triko a navlíkne ho na někoho z týmu". Senioři prý vyhráli ten týden, ale hra probíhá celý rok a my celkově prohráváme. Oproti tomu, co jsem slyšela od ostatních lidí, jsme měli docela nudné dress-up themes. Senior citizens (důchodci), mis-match (nesladěné oblečení), 80's (osmdesátá léta), rock-star a orange/black (školní barvy). Já se převlékla jen za 80. léta a celkově hodně lidí dress-up ignorovalo. Ale Senior Citizens Day byl vážně šílený, u mnoha lidí jsem si nebyla vůbec jistá, jestli to jsou studenti nebo něčí prarodiče - tak úžasně převlečení a nalíčení byli.

Teenage Dream

Ahoj :)

Protože v týdnech mezi událostmi minulého článku a dneškem nebylo moc zajímavých událostí, jen to shrnu.

Autentický propocený americký fotbalista!

Postupně se se mnou ve škole začaly bavit určité skupinky lidí. První 2 týdny to kupodivu byli samí kluci. Ale bavili se se mnou opravdu jen ze zájmu, protože KAŽDÝ mi dřív nebo později řekl: "Musíme spolu někdy někam jít po škole! Moje holka by tě hrozně ráda poznala." Když byla v pátek první domácí ball game, jeden z těch kluků mi řekl, že můžu jít s ním a jeho rodinou. Tak jsem souhlasila, a neměla jsem to dělat :D Z jeho rodiny se nakonec vyklubala jeho holka a její kamarádka. Obě si nejspíš myslely, že nemluvím anglicky, protože na mě pro jistotu nepromluvily ani slovo. Asi v půlce zápasu mi přišla SMS od kamarádky roztleskávačky, jestli jsem na game a proč nesedím ve "studentské sekci". Tak jsem se omluvila, že jdu něco najít a už se k nim nevrátila :D Do té doby jsem se hrozně nudila, ale jakmile jsem se přestěhovala, začalo mě to i bavit! Spousta lidí ze školy se se mnou začala bavit, s některými jsme dokonce už měli interní vtípky :)

První týden, Atlanta a omdlévání se stylem

(Můj) První týden školy a první víkend - 27.8.-3.9. 2012

Školní systém jsem trochu popsala v minulém článku, teď se chci soustředit spíš na to, co se dělo mně :)

Do školy musím každý den vstávat v 6:10. Díkybohu nejezdím autobusem - vzhledem k tomu, že bych byla ráno první a odpoledne poslední zastávka, bych každý den strávila celkem 3 hodiny na cestě. Autem tam jsme za 12 minut. Ve škole musím být nejpozději v 7:20, ale to bych už sotva stihla doběhnout pro učebnici a do španělštiny před zvoněním. Řeknu vám, já zhýčkaná z českého systému, 8:00 nebo dokonce později, si zvykám dost těžko.

Výhled z hotelu v Atlantě

První den jsem měla oběd během španělštiny I., kde jsou samí Sophomores (prváci) a jen pár Juniorů (druháci), nikdo z mého ročníku. V polovině hodiny nám bylo řečeno, že je čas na oběd, tak jsme se zvedli a vyrazili do jídelny. Musíme všichni sedět u stolu s tím učitelem, kterého jsme právě měli, takže jsem se neměla s kým bavit. Pak zástupce ředitele, který tady má spíš funkci hlavního organizátora dopravy, přišel k našemu stolu a zahulákal, že jsme na řadě a můžeme si jít stoupnout do fronty. Pouštěli asi 5 lidí najednou k pultíku V pondělí nemáme na výběr, je jen "teplý pult", v ostatní dny se můžete rozhodnout mezi tím a salátovým barem, který je opravdu dobrý.