SLEP test a přijímací pohovor

Tak jsem v pátek 21. října absolvovala SLEP test u World Experience. Bylo nás tam asi 24, což jsem ještě nikdy u nikoho na blogu nečetla - všichni byli v místnosti sami, maximálně je chodili kontrolovat.

A musím říct, že jsem byla překvapená. Čekala jsem něco úplně jinýho, a popravdě i těžšího. Na stránkách WE je napsáno, že k úspěšnému zvládnutí stačí 3 roky průměrné výuky angličtiny. Nevim, kolik je potřeba k přijetí, ale 80% testu je úplně primitivních.

SLEP test má dvě části - listening a reading (nebo prostě to druhý). Každá část trvá 45 minut a má.. 75 otázek (přibližně) = kolem 150 otázek za hodinu a půl. Všechno je formou ABCD, nic nepíšete ani nevymejšlíte.
(OK, po napsání článků jsem našla ukázkový test)

První část listeningu je nejzáludnější. Teda, nejspíš jenom u WE. V pracovním sešitě máte obrázek, např. autobusu na parkovišti. Na CD vám jedou 4 statementy: "The door of the bus is open." "The car is on a street." "The people are walking away." "The parking lot is empty." A vy vyberete jednu, která nejvíc odpovídá. Problém u WE je to, že ten pracovní sešit je asi 150x kopírovanej, nebarevnej a obrázky jsou v podstatě černý. U některejch otázek jsem vážně vůbec nic neviděla, natož abych správně vybrala odpověd.

Dál je v listeningu mapa se 4 autíčkama, názvama ulic a baráků. Na CD řeknou vedou dialog, ze kterýho vám vyplyne, který autíčko to je. Easy. A poslední část (myslím, že jich víc nebylo) je dialog ze školního prostředí. Pokaždý uslyšíte kousek, pauza, zeptají se na otázku. Chyták je, že někdy se zeptají na dvě k jednomu úryvku, a já osobně už dávno nevěděla, kdo je Peter, Jack nebo nurse, natož co říkali. Hodně lidí říká, že se už nemohli soustředit, ale já díkybohu tenhle problém nemám.

Reading je lehčí, z mýho pohledu. Zapotíte se možná u posledních 2 úloh. Nejdřív jste měli obrázek se 4 lidma s bublinama nad hlavou, v bublině nějaká situace, všechny k tomu samýmu tématu. Pak jste měli asi 12 statementů, a vybrat kterej patří který bublině (v mým případě všechno souviselo se ztraceným psem, jednou pes v kleci, jednou sám v lese apod.)

Další část byla vybírání vhodnýho slova ho mezery. Např. I ___ eat. A "am wanting" B "wants to" C "want to" D "was wanted". Většinou procházka růžovým sadem.

A nejtěžší část, ta poslední - dostali jste článek, do kterýho jste nejdřív doplnili slova z ABCD nabídky (pokud si to dobře pamatuju), a pak jste odpovídali na otázky ohledně textu. No, to by se třeba zdálo jako pohoda.. Pokud nemáte text o extrahování oleje z mentolových listů. Slova, který jste v životě neslyšeli, najednou musíte vysvětlit - a i když si ty slova odvodíte, musíte číst mezi řádky (odvodit si, že nevýhodou žití ve společenstvích v pravěku je buď ztráta soukromí nebo ztráta strachu.. To jsem usuzovala podle sebe, v textu o tom nebylo ani slovo).

Celkově je na test dostatek času, i když někteří to tam mastili ještě při odevzdávání, a já si už 25 minut kreslila na lavici.

Po hodině a půl zaškrtávání si konečně oddechnete. Ne ale na dlouho, protože hned pokračujete "osobním pohovorem". Dostanete A4, oboustranně potištěnou otázkama, podle kterých vás americká kancelář WE bude posuzovat (tímhle jsem sama sebe dost vyděsila, a byla jsem neskutečně nervózní). Na to máte hodinu. A tady musim říct, že hodina byla pro mě sakra málo. Sice to bylo pouze 40 otázek, ale pokud se rozmýšlíte jako já, nebudete stíhat.

Na jedný straně máte začátek věty, který máte doplnit. Máte na to jeden řádek. Např. "In school..", "I am..", "What annoys me is..", "When I was younger.." apod. Zvolila jsem si asitak 5 věcí, který jsem neustále opakovala (nemohla jsem přijít na nic jinýho). Takže z celýho papíru se o mně dozvíte akorát to, že chci cestovat, nemám ráda lidi s předsudkama, hrozně moc mluvím a jsem hrozně aktivní - polovina klišé věci, druhá polovina blbosti :D

Druhá strana je plná "what would do you if..". Otázky na krizový situace, co se vám můžou stát (a pravděpodobně stanou). Např., "..your sibling is jealous of you?", "your hostmum shouts at you?", "..you are blamed for something you didn't?", "..schoolmates don't talk to you and ignore you?", "..your hostmum asks you to feed the pigs?" (poslední vyhrává soutěž o nejvtipnější otázku). Tak tady jsem samozřejmě opakovala "I would talk to my hostparents about it, not shout back, stay calm, talk about the problem etc etc". Což bych pravděpodobně neudělala, ale co jim tam napsat.

Někteří spolupisci prej psali dvouslovný odpovědi. Já se sotva vešla na dva řádky, psala těsnopisem a používala co nejkvětnatější jazyk. No ale, každej to vnímáme jinak.

Po nechutně dlouhý době strávený sezením a psaním jsme byli propuštěni na chodbu, a následně po pěticích vyslýcháni ohledně toho, odkud WE známe, proč zrovna WE a co chceme dělat po střední. Tam jsem rozbalila svoje AFS vědění, jak pomáhám studentům atd., čímž jsem si nejspíš trošku šplhla >:) Protože jsme pak vedli asi 7 minutovou diskuzi, jak se studenti tady v Čechách chovaj, učej česky apod. Řekla bych, že to ostatní lidi v místnosti trošku nudilo, ale toho pána to hodně zajímalo, tak co nadělám? :D

Výsledky toho, jestli jste test udělali, byly ještě ten večer, takže jsem tam zavolala a sjednala si 3-hodinovou schůzku, kde budeme s i rodičema dostávat instrukce, jak vyplnit přihlášku, podepisovat smlouvy (hádám) a podobně. Bohužel, já se dostanu na řadu až v neděli 30.října. Jsem tak natěšená, že skoro ani spát nemůžu!

Tak, všechno co jste kdy chtěli i nechtěli vědět o testu a pohovoru snad sepsáno :)

Take care, xoxo